Nastup

Kdyz uz vite jak sem odesel tak vam reknu jak sem se davno do klanu i dostal. Prochazim se takle po Giranu a najednou potkam velkyho orka jmenem Athrax. Promluvil na me, ptal se me jestli bych nemel zajem pridat se k Daemonic. Ja mu napsal ze dekuji za nabidku ale uz mam domluveny jiny a on mi na to napsal "TY ODMITAS DAEMONIC!". Tak po uvaze sem rek ze se k Demonum teda pridam. A nakonec sem tu nasel skvelou partu lidi se kteryma sem si pobyt skvele uzil.

No,ja sem to mel lehčí,Flarcon mne zatáhl do hry,Flarcon mne vycvičil,Flarcon mi pomáhal,Flarcon mi dal nabídku do klanu,když mi bylo 51 let,takže sem si tých pár dni se Soudcem užil

Vy všichni, co jste kdy koho nabírali, již jistě víte, že není snadné někoho nového jen tak sehnat. Stejné to je, když sháníte klan, většinou pouze tipujete jaký bude. S tím sháněním to nemáte jako poutník těžké. Neustále dostáváte různé nabídky. Já je také dostával. A bylo jich hodně. Jenže každý vás chce jen tehdy, kdy se vás osobně ptá. Ale když se pak po uplynutí vaší osobní penalize ohlásíte, všude je najednou plno. A i přes předchozí nabídky jste najednou stále jen pouhým poutníkem hledajícím svůj malý kousíček štěstí. Hledající něco, za co by vám bylo hrdostí bojovat. Já to tehdy nakonec našel, i když jsem tomu musel přece jen nakonec vyjít naproti já. Našel v podobě obrovského orka zvoucího bytosti do klanu Daemonic. Promluvil jsem s ním a stal se prvním světlým elfem mezi Daemony.

Ještě za vlády mocného orka Kanika ( nedávno sem ho viděl v Giranu ) jsem se s Marketinkou toulal po náměstí giranském a zachtělo se mi přátel, oslovil sem nevím koho už a už sem tam byl, potom jsem jel na loď a když se po 3 měsících vracím do mého krásného virtuálního světa, tak zjistím, že mě vykopli No a teď jsem zase u Vás, a taky tu zůstanu, i přes Váš nezájem

Toto nejsou žádná fakta, ale jen to, co se opravdu stalo

já musim velicě poděkovat Flarcovi který mě do klanu přijal, mela sem spousty jiných nabídek, kterých jsem si vážila, ale vždy jsem byla rozhodntá jen pro jeden...
Chtělo to akorát trochu času..z osobních důvodu..... Nikdy jsem ale netušila že můžu potkat tak bezva lidi jako jsou u Damoniců, prožila jsem s vámi zatím krátkou dobu, ale přitom se stalo tolik věci, dobrých i zlých, chci být i nadále u Damoniců, protože si vás hrozně moc vážim a Rode doufám že se vrátíš brzo, protože nám všem moc chybíš

Illoya napsal:

já musim velicě poděkovat Flarcovi který mě do klanu přijal, mela sem spousty jiných nabídek, kterých jsem si vážila, ale vždy jsem byla rozhodntá jen pro jeden...
Chtělo to akorát trochu času..z osobních důvodu..... Nikdy jsem ale netušila že můžu potkat tak bezva lidi jako jsou u Damoniců, prožila jsem s vámi zatím krátkou dobu, ale přitom se stalo tolik věci, dobrých i zlých, chci být i nadále u Damoniců, protože si vás hrozně moc vážim a Rode doufám že se vrátíš brzo, protože nám všem moc chybíš

Nikdy bych nemyslel ,že to reknu,ale bez nej je tak hnusne čistej vzduch,že mi to až vadí! Rode,rychle si udelej sub,a mazej k nám!!!

Za jedné krásné noci, kdy většina elmorského světa již spala, jsem se se sklopenou hlavou plnou zklamání a bolesti procházela po Giranském náměstí. Nevěděla jsem kam se jen zašít a proto mě napadlo, že si půjdu vyčistit hlavu od zlých myšlenek protříděním batůžku a truhly.Tak jsem zamířila do skladiště. Možná to byl osud, možná spása. Jak jsem tak šla se sklopenou hlavou narazila jsem do mladého muže, který měl v těchto nočních hodinách stejný nápad jako já….

Zprvu jsme byli oba potichu. Ty minuty mi přišly předlouhé. V tom ke mně tento neznámý mladík přistoupil a položil mi do náručí malé zvířátko a prstýnek. Nevěřícně jsem na měj upřela oči a on se jen usmál a povídá: „Než abych to vyhodil, dám to raději krásné Elfce“
Poté jsme strávily dlouhé minuty povídáním. A já se jen modlila, aby tento příjemný muž nezmizel v dáli a já ho už nikdy nespatřila.

K mému štěstí se ozval i druhý den.Byli jsme v neustálém kontaktu a ani už nevím přesně kdy to bylo… nabídl mi, zda bych se nechtěla stát členkou pro mě neznámého klanu. Byla jsem moc ráda za jeho nabídku, ale posmutněle jsem mu sdělila, že jsem ještě moc mladá a nezkušená. Tenkrát mi nebylo ani 40 let a teprve jsem se rozhodovala čím se vlastně stanu.
Byla jsem ale rozhodnuta, že tomuto mladému muži chci stát v boji po boku a tak jsem se s vervou pustila do vzdělávání. Netrvalo to dlouho a ON se zase ozval a pozval mě na rande do klanového sálu, kde mi přichystal krásné překvapení. Uprostřed místnosti bylo nazdobené srdce. S dojetím jsem se posadila uprostřed srdce a dlouho jsme si povídaly. V tom se mě opět pozeptal zda se chci připojit k Daemonum a já kývla. S hrdostí jsem povstala s on mi přidělil znak Daemonů.

Ten ON byl mladý muž jménem Dean

I když někomu může tento příběh připadat fádní, pro mě je to nádherný zážitek na který budu vzpomínat do konce mého života. Jsem hrdá že mohu být mezi DAEMONY!